Eurotrialog: festival, který „connecting people“

Poslední srpnový víkend. Slunečné počasí se již loni pojistilo betonem a i letos to klaplo.
18. ročník festivalu nepopulární hudby byl opět nabitý skvělým programem a neméně úžasnými lidmi.
Jen málo ročníků festivalu jsem vynechala a začínám mít pocit, že jsem na něm nejen vyrostla, ale že s ním i zestárnu.
Není mnoho festivalů, kam se neustále vrací ti stejní lidé, kteří vám dříve či později přirostou k srdci, ale Eurotrialog je jeden z nich. Za ty roky už je z nás taková malá-velká festivalová rodina.

Letos byla na programu spousta kapel, které stály za poslech. Čas byl, i díky nové městské vyhlášce „s půlnocí vás umlčíme“, neúprosný a tak jsem bohužel nestihla všechny, holt občas se člověk někde zakecal, někde rozseděl (z toho betonu vážné bolí nohy a stan Už jsme doma každého jednou pohltí) a zaposlouchal do některé z kapel tak, že jiná hrající souběžně mezitím také dohrála. Tímto se omlouvám těm, které jsem nestihla poslechnout, pozdravit, vyfotit, rozloučit se.

Letos nám zahráli:
Pátek: Furt rovně (bohužel jsem se nestihla přemístit z výstavy v galerii Konvent včas – zasekli jsme se někde s partičkou), Violinna band (stihla jsem jen půlku a to je velká škoda!), Žirafáč, Kalle (pro mě opravdu srdcovka letošního festivalu -z těch které jsem neznala- a už se těším na listopadové CD), Mama Bubo, Leto, Schrödingerova kočka, Budoár staré dámy, Mateřská.com, Pohřební kapela, Lenka Dusilová, koho neroztančili skvělí tanečníci Laura a její tygři, toho roztančilo Schodiště
Sobota: Jarda Svoboda, Slet bubeníků (nestihla jsem), Svatopluk a Karásek, Meckie Messer Klezmer Band, Zuby nehty, zdomácnělí Už jsme doma, Kittchen, The Prostitutes, Poletíme, Lucie Redlová, Jablko noci, Půljablkoň, Trawerza, The Muxx, Band of Heysek, Pendler, Thanx